Červen 2010

Co říct k vysvědčení?

30. června 2010 v 22:13
Snad jenom to, že je super :D samé :)
dneska už nestihnu nic napsat, ozvu se zítra...a předpřipravím nějaké články...protože pojedu pryč...a stejnak už sem nikdo nechodí...nedivím se

Žádný cíl není tak daleko, aby na něj nedosáhla křídla tvých snů...

23. června 2010 v 20:19 | BaraCornellia |  Mluvím,mluvím a mluvím!!
Můj největší úspěch je láska...ale o tom až zachvíli.

Můj první úspěch bylo narození.
Z mých úspěchů považuji za důležitý ten, že jsem dostala počítač, založila si blog a začala s umět s internetem a programy i nějaké ty fígly, které mě nikdo neučil. Roztomilé....
Dále považuji za svůj úspěch čtení i psaní. To, že dokáži přečíst během jednoho týdne všech sedm HP. Mezi mé největší úspěchy však řadím hlavně svou fantazii. Moje stavy, kdy zapomínám, co je realita a co sen. Jsem pyšná na to, že píši povídky atd., ale nevím, jestli se to dá považovat za úspěch.
Konec keců, vytahování a nechutného chválení se. Teď k tomu důležitému.

K tomu nejdůležitějšímu úspěchu v mém životě. Nenudím se často - vlastně vůbec. Někdy třeba řeknu, že nevím, co dělat, ale nenudím se. Možná někdy ve škole, ale to je z nervů. Můžete se nudit, když máte nervy a to pořádně. Všechno se vleče apod.
K mému největšímu úspěchu mi totiž pomohla nuda. Když už se nudím, tak to stojí za to. Přišla jsem na Alíka, PzK nikde, nudila jsem se, tak jsem vlezla na HP. Byla jsem tam už předtím, ale nějak mě to nebavilo. Četla jsem nějaký z těch dílů a zalíbil se mi Charlie. Tak jsem ho začala hrát. Ale proč vůbec? Protože jsem se tam ,,zamilovala na první pohled'' do jedné dívky. Tinushka. To je můj největší úspěch - protože moc lidem se nepodaří najít smysl svého života, podívat se tak blízko slunci nebo nalézt to jediné, co vám může vzít srdce, plíce i mozek (to, čemu si kleknete k nohám a budete si modlit). A já našla všechno z toho, co jsem tady vyjmenovala. V jedné osobě. V jedné minutě. Dobře, né přímo minutě. Musela jsem jí poznat, ale chtěla jsem být v její blízkosti od začátku. A já ji děkuji, že se mnou vydržela, i přes moje kecy, žárlivost a přemýšlení o tom, co se stane, až umřu.
Bojím se, že když ji ztratím, že se rozplynu... že se propadnu do temnoty...vím to... prostě zmizím...všechno přestane dávat smysl a já přestanu dýchat, protože si se mnou odnese srdce... prostě mám strach..jsem tak hloupá...
Jenže my spolu zůstaneme... že?

FF
PS: doufám, že nevadí, že jsem sem dala animaci, kterou jsem pro tebe vyrobila.... promiň :)

Prázdniny se neústupně blíží

23. června 2010 v 11:31 Mluvím,mluvím a mluvím!!
Prvních 14 dní (přibližně) budu v Kvítku. Najděte si to na mapě. Zajímalo by mě, jak to přežiju bez Tinushky. Ve škole je už docela nuda, počítače a skleníky jsou zabrané předem. V pátek odevzdáváme učebnice. Ve čtvrtek máme Den talentů. V pondělí uklízíme (omg) a v úterý budeme venku. Ve středu překvapivě vysvědčení.

Ve škole

23. června 2010 v 11:27 Mluvím,mluvím a mluvím!!
Tak jsem se vám zase dlouho nevěnovala, důvody už máte v jiném článku. Jsem ve škole, máme AJ, jsme na PC. Skvěle. Už se těším domů. Přibližně za půl hodiny jdeme domů. A pak rovnou k Tinushce. Spokojenost :)

Více času na lásku, více času na všechno

14. června 2010 v 21:01 | BaraCornellia |  Mluvím,mluvím a mluvím!!
Opravdu nestíhám... na blog skoro nepíšu....návštěvnost umírá.... ale dneska to bylo super :) s návštěvností :)
Inu...mé důvody, proč sem nechodím:

1) Škola
To je ten největší problém. Zítra píšeme čtvrtletku z matiky a závěrečnou písemku ze zeměpisu. Už jsem se naučila (teď), ale koukejte, kolik je hodin. Než se stihnu naučit, je plno hodin pryč a já vlastně už musím jít, abych si mohla ještě něco přečíst, abych zítra vůbec vstala.
Zítra tedy píšeme, ve středu už bychom psát z ničeho neměli, i když možná dějepis (jdu do tašky a vyndávám ho, protože jsem si ho omylem připravila). Pak ve čtvrtek jedeme na výlet (Bože! Za co mě trestáš?) a v pátek máme slunovrat nebo něco takového.
Sobota...v pohodě...den jen pro sebe a pro Tin... neděle...učení na pondělí...ale..VLASTNĚ UŽ NIC NEMÁME! JUCHŮŮŮ! pak nám odpadaj odpoledky a ...všechny hodiny, co máme po půl jedné prostě...a pak bude klid..budu do školy nosit notes a psát a psát a psát

2) Láska
nebo přátelství...říkejte tomu, jak chcete... to je teď to nejdůležitější, proto také nechávám blog být

3) psaní povídek
i když to tak nevypadá, tak píšu...snažím se psát..kdykoliv mám nějakej čas po učení...snažím se věnovat psaní...teda... snažím se ho věnovat Tin, ale pak i psaní :D snažím se...ale nepíšu moc :(

Bát se smrti je horší než umřít

14. června 2010 v 14:51 | BaraCornellia |  Mluvím,mluvím a mluvím!!
Opravdu moc nechápu, proč dáváte takové Téma týdne. Beatles, smrt, komunismus, terorismus... vždyť spoustu lidí ani neví, o čem mluví. Dobře, nechám vám tohle a začnu tedy mluvit.

Smrt je konec. Celý svůj život žijete a vlastně čekáte, až to přijde.
Každoročně, každý den (až na narozeniny) slavím nenarozeniny. A kde jsou mrtví? Tam kde nenarození. Jenže mé nenarozeniny, je den, kdy nemám narozeniny. Nenarození jsou však děti. Děti, které čekají na život, aby mohly umřít. Jakmile se narodíme, míříme ke smrti. Od matčiny náruče do hrobu.
Smrt je sice konec, ale spoustu lidí doufá, že je i začátek. Nevíme to, ale tušíme, že za smrtí existuje život. Že pořád dokonale hrajeme jednu hru. Žij a umři. Peníze nebo život...

Odbočím trochu od témata, i když se mé nové téma určitě smrti dotýká. Přímo ho objímá. Předem chci upozornit, že člověk, který nemyslí na kouzla a věří všemu, co slyší z vědy (a buďme upřímní: vědci stále dokazujou, kolik chyb předtím udělali), nemůže to, o čem budu mluvit, pochopit.
Přemýšleli jste někdy, že vlastně třeba vůbec neexistujeme? Že existujete ,,jenom vy''? Že je nás třeba jenom pět. Tak si například představte toto: Jsi malinký červík. Spíš. Zdá se ti to, co teď žiješ. Po několika letech se probouzíš. Pokud tě nevyruší něco ,,venku''. Jsi zavřen ve ,,sklenici'' a kolem tebe jsou ještě pět dalších skleniček s červíkem. Každý žije jiný svět. V tvém světe jsi zde, píšeš blog a to nejhorší, co je, není smrt.... Tvůj soused je ve vodě. Neplave, protože v jeho světě to není voda, ve které musí plavat. V jeho světě právě teď vypadá jako kámen. Není na Zemi. Prostě jenom sní. Zní to asi hloupě, že? Ale můžete dokázat, že opravdu existujete? Že tohle všechno není jen hnusný sen? Můžeš to dokázat? Dokaž to.... ježiš, štípla ses...a ty myslíš, že se tvůj červík probudil? Ani náhodou.... Tím vás nenapádám k sebevraždě, abyste to dokázali...to je hloupost... jen říkám, važte si světa a věřte jen těm, kterým na vás záleží. Proč věřit ještě někomu?

Smrt je konec, vysvobození od trápení i začátek.
Pamatujete si, jak jste v pěti letech měli morčátko? Pak zemřelo a vám se narodila sestřička. Věříte v nový život? Věřím i nevěřím. Spoustu věcí ukazuje, že si jsou lidé podobní. Samozřejmě. To však neznamená, že jsme stejní. Proto je možné, že žijeme více životů. Ale také je možné, že žijeme jen jeden život, podobný někomu jinému.

Proto se nebojte. Jednou přijde čas, kdy budete muset odejít. Teď se vám z toho možná dělá špatně. Mě také. Například si představuji, že sním další velký sen, že žiji zase svůj život odznova apod. Nemyslím na rakev, té se děsím. Jednou všichni umřeme, uděláme místo dalšímu dítěti. Dělejte to, co vás baví a uskutečněte své sny, aby váš život měl smysl.

Ve škole - MVU

8. června 2010 v 15:00 Mluvím,mluvím a mluvím!!
tak jsem slíbila, že se vám budu věnovat,co? a ono nic... dneska to zkusím,ale nic neslibuju, protože nevím, kdy přijdu (hrozně blbne mezerník, sakra) a až se naučím... měla bych pokračovat na NAŠÍ (Tinushka a já)...těším se,až přijdu a pošlu jí obrázek, co jsem jí nakreslila